pondělí 17. dubna 2017

Cesta z města, cesta do sadu

Bylo krásné jaro. Petřín kvetl, ptáci zpívali a všude byla cítit ta jarní nálada a energie. Právě jako teď. Proto jsem si na to asi vzpomněla. Před rokem jsme bydleli v srdci Prahy pod Petřínskými sady a i toto jaro se vyrojili davy lidiček a turistů. Vybavuji si frontu na lanovku, když ji v březnu po půl roce oprav konečně otevřeli. Lidé ve frontě stáli snad déle, než by jim trval výšlap pěšky.



Prahou nadšeni i otráveni zároveň jsme pomalu začali naplňovat představu “cesty z města”. Pozemek na Sychrově jsme měli, ale protože nebylo a není zatím nic postaveno, bylo s dětmi složité pobýt zde delší dobu. Rozhlíželi jsme se po maringotce. Ta naše si nás našla nečekaně brzy a převoz na pozemek proběhl s pomocí Petra ze Sychrova přes všechnu dramatičnost úspěšně. Paráda! Děti i my jsme byli nadšeni.



A díky Járovi a Ivě, kteří nás podpořili a poskytli vodu, elektřinu a zázemí v době, kdy sami byli u babičky, jsme postavili kadibudku, postel i kuchyň. A letní sídlo bylo připraveno k nastěhování.

Se Šárkou jsme zasadily dýně, děti běhaly po sadu a jaro se přehouplo v léto. Chlapi sekali trávu a klučili šípky. Koupali jsme se v Jizeře, jablíčka zrála a Šárka nebyla vůbec nemocná! Do Prahy jsme si jezdili jen vyprat, jinak jsme spali v maringotce a mezitím jsme si hledali v okolí nějaké bydlení. Sbíraly se jahody, zase jsme se koupali v řece, jeli jsme na tábor a do Krkonoš, sbírali jsme jablka a moštovali. Martina jsme přihlásili do školy do Všeně a začali plánovat Jablkobraní. Opékali jsme hady, jezdili na kole, spali ve stanu - v maringotce nás žrali komáři, znova a zas sekali trávu a... našli jsme byt v Turnově a vypověděli smlouvu v pražském bytě. A nastal podzim. Děti neúnavně běhaly v sadu a skákaly na trampolíně, my balili v Praze věci. Krátil se den, stále jsme spali ve stanu a vychutnávali západy slunce a ticho. Bylo již chladno…

Začátkem října jsme společně v sadu uspořádali Jablkobraní. A my se nastěhovali do Turnova. Maringotka osaměla. Prožili jsme krásnou bílou zimu, poznávali Turnov s jeho lidmi, naučili jsme děti lyžovat, zabydleli se a to vše se snažili skloubit s dojížděním za prací.
A teď, když je zase ve vzduchu cítit život, slunce hřeje a stromy pučí, otevíráme dveře maringotky a těšíme se do sadu.

Já mám v plánu odpočívat a tvořit, Jindra stříhat stromy a sázet brambory, Martin zahradničit a Šárky se musím zeptat. Uvidíme co tento rok přinese… přijďte se k nám podívat!

Janka, Jindra, Martin a Šárka