A pak se to stalo, najednou byla tady, v červeném, s vozíkem, na sobě různé páčky a skrytá posouvátka… „Nic se nebojte,” povídá sympatický pan Beneš a už ukazuje, co je potřeba ke startu, jak se dají polohovat kola, jak se řadí rychlosti… a já nevím, co ještě. Raději fotím, Jirka mi to pak polopatě vysvětlí, že jo?
Hned jak dorazila, pustila se do práce. Postarala se o seno, odvezla snad tunu jablek na mošt… je na ní vskutku hezký pohled. Teda, chvíli jí to trvalo, než si řekla o bílé fešácké 33 kg závaží, aby se tolik nepachtila do svahu. Ale teď už ani necekne a maká.
Někteří tvrdí, že toho umí ještě víc než jen jezdit s naloženým vozíkem sem a tam. Doopravdy? Dokud nevyzkoušíme, neuvěříme! Tak co bys tak naše milá mohla ještě zvládnout? „Orat,” špitne nesměle. Ho, ho, ho, tak to jsme na tebe zvědaví!
