Vidím, jak s hlínou za nehty doluji bramborovou hlízu z úrodné prsti. V ruce cítím obrovskou palici česneku a další svazuji k sobě. Českej, silnej, žádnej neduživej čínskej. Třu majoránku mezi prsty a čichám tu omamnou vůni. Ivetka mi po svých zarostlých schodech snáší plato vajec od českých kropenatých. Špetku soli, hrstku hladké mouky a doušek kravského mléka si už koupím v obchodě, zase to nebudu přehánět.
Základní suroviny pro svůj bramborák si vypěstuji, to je jasný! Bude to trvat rok, možná dva, tři... Přeci jenom ten náš jíl, co máme v sadu, bude potřeba zúrodnit. Něco písku, kompostu ze spadlých jablek, i chlévská mrva bude potřeba.
Dá se orat i v zimě? „Jasně,” odpovídá Jirka.
Bodejť by ne, jeho nejoblíbenějším jídlem jsou totiž plněné bramborové knedlíky!
